Přeskočit na obsah

Markéta Pilátová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Markéta Pilátová
Markéta Pilátová, 2010
Markéta Pilátová, 2010
Narození1. února 1973 (51 let)
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, překladatelka, publicistka, novinářka, redaktorka, učitelka a hispanistka
Alma materUniverzita Palackého v Olomouci
Témataliteratura pro děti, poezie, beletrie, literatura pro děti a mládež, žurnalistika a překlady ze španělštiny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta Pilátová (* 1. února 1973 Kroměříž) je česká spisovatelka, hispanistka a novinářka.

Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1991[1] studovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.[2] Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka.[3] Od roku 2007 do roku 2008 pracovala jako vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt.[4][5]

Poté odcestovala do Argentiny a do Brazílie: pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v São Paulu a v Buenos Aires,[6][7] kde učila potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny.[3]

V mnoha českých médiích (např. Respekt, Lidové noviny, kulturní příloha Práva Salon) publikuje eseje, zahraničně-politické články, reportáže, recenze, povídky a autorské sloupky. Píše rovněž povídky pro rozhlasovou stanici Vltava[8] a písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu. V současnosti pracuje v Institutu Cervantes v kulturním oddělení. Je vdaná, bydlí v Praze a ve Velkých Losinách.

Bílý had v kořenech spí
Na kaštanovém místě
Nemůže dál
Nabírá sil

Líbej mu jazyk
Buď jeho očima
Nahmátni kořeny, těma to začíná

— Markéta Pilátová: Zatýkání větru [9]

Pobyt v Brazílii a Argentině ji inspiroval k prozaickému debutu, románu Žluté oči vedou domů, který byl nominován na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého,[10] v roce 2010 byl přeložen do němčiny a portugalštiny, v roce 2012 se připravují překlady do polštiny, nizozemštiny a španělštiny.[10] V roce 2009 jí vyšel druhý román Má nejmilejší kniha, rovněž nominovaný na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Rozdíl mezi dvěma romány zmiňovala autorka v jednom z rozhovorů:[11] Zatímco první román pojednává o hledání kořenů domova a je více autobiografický, v druhém románu už se autorka neptá, co všechno ještě český čtenář snese a zda je příběh uvěřitelný. Je o hledání kořenů Zla.

Specifický vypravěčský styl Markéty Pilátové můžeme srovnávat s narativními tendencemi moderní světové literatury. Autorka ve svých textech poukazuje na současný svět, její výpověď o něm je prostupována prostřihy do vzdálenějších časových údobí.

Tvorba pro děti

[editovat | editovat zdroj]

Markéta Pilátová se věnuje také tvorbě pro děti. V roce 2009 jí vychází knížka Víla Vivivíla a stíny zvířat.[10] O rok později vydala další dvě knihy pro děti. První z nich je Kiko a tajemství papírového motýla, nominována na cenu Magnesia Litera, druhou je pokračování příběhů víly Vivivily Víla Vivivíla a piráti jižního moře.

V létě 2011 publikovala první sbírku poezie Zatýkání větru. Verše Markéty Pilátové jsou inspirovány životem v Brazílii a ve Španělsku. Některé básně ze sbírky se staly textovou předlohou pro písně Moniky Načevy.

Napsala první původní českou pohádku o klukovi se dvěma mámami, kterou pojmenovala Jura a lama. Kniha s ilustracemi Dory Dutkové vyšla v květnu 2012 za podpory Slovensko-českého ženského fondu v rámci projektu za zviditelnění stejnopohlavních rodin a dětí v nich.[12]

Ze španělštiny přeložila v roce 2001 román mexické spisovatelky Normy Lazo Věřící. Mezi její další překladatelské činnosti patří kniha Ricarda Linierse Macanudo z roku 2010.

Přehled děl

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové zpracování díla

[editovat | editovat zdroj]
  1. 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 126 s. 
  2. HORÁK, Ondřej. Domov je tam, kde rozumíme vtipům [online]. Lidovky.cz, 2007 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online. 
  3. a b Markéta Pilátová [online]. Portál české literatury (Vizus), 2011-10-01 [cit. 2012-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-20. 
  4. Horák Ondřej: O mně v tvém příběhu není nic[nedostupný zdroj], Lidovky.cz, 1. října 2007
  5. Horáčková Kristýna: Povídání o Brazílii a Žlutých očích, Litenky.ff.cuni.cz, 27. dubna 2008
  6. ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Markéta Pilátová napsala román o českých krajanech v Brazílii [online]. Český rozhlas, 2008-01-19 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online. 
  7. Kaprálová Dora: Psaní je pro mě únikem před přízemním rutinním životem, Idnes.cz, 1. prosince 2009]
  8. Dobeš Roman: Psaní je pro mě způsob, jak chápat svět, Liberecky.denik.cz, 18. února 2010
  9. Literární.cz. Markéta Pilátová: Zatýkání větru /ukázka/ [online]. 2011-07-04 [cit. 2011-01-25]. [online] pořízeném dne 2012-05-16. 
  10. a b c Nový rok pod Jižním křížem [online]. Respekt.cz, 2011-01-05 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online. 
  11. KUČERA, Štěpán. Zlo je návykové, říká spisovatelka a novinářka Markéta Pilátová [online]. Novinky.cz, 2009-12-17 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online. 
  12. Koubek, Jiří. Jura a lama - první česká pohádka o klukovi se dvěma mámami Archivováno 20. 5. 2012 na Wayback Machine. [online]. Colourplanet.cz, 2012-05-07, [cit. 2012-05-09].
  13. http://www.czechlit.cz/en/book/tsunami-blues-en-3/
  14. VONDRÁČEK, Jiří. Markéta Pilátová: Příběhy z konce světa. Český rozhlas - Vltava [online]. Český rozhlas - Vltava, 2019-07-24 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]